Já bych ty novoroční projevy nepřeceňoval

Celkem se zájmem jsem sledoval novoroční projev nového premiéra naší země pana Petra Fialy. Vážím si ho a přeji mu, aby na pozici premiéra nikdy nezapomněl na ty dobré priority, s nimiž zástupci koalice SPOLU po úspěšných volbách přišli do vlády. Žádná vláda, která nastupuje po předchozí, to nemá snadné. Ani tato pětikoalice, která je postavena na základě jedné emoce, a to nenávisti. Ta je bohužel spojuje největším poutem. Ale o tom až někdy jindy. Nyní k projevu. Na přetřes přišlo Rusko i varování před samozvanými spasiteli, a to v době energetické krize a bující inflace. Jsem ale politik a člen strany, která sestavila minulou vládní koalici a velmi rád bych se ohradil před některými kapkami té novoroční premiérovy sprchy, jíž spláchnul vládu minulou poměrně razantně se slovy: „jen málo dbala na naši budoucnost. A doslova žila ze dne na den“. Určitě by se našla pochybení a věci, které by bylo možné, a to zejména s odstupem času, vidět a řešit jinak. Ale domnívám se, že je pod úroveň nového pana premiéra takto iniciativně spláchnout vše do stoky s odplivnutím si, že to bylo špatně a my jsme tu, abychom to, přes všechnu náročnost, která nás čeká, napravili. Rád bych se zastavil u některých slov pana premiéra Fialy. Když předvídá, že tento rok bude nejtěžší ze všech, vlastně tím tak trochu kopíruje slova svého předchůdce Andreje Babiše z 1. ledna 2021, který označuje nový rok s přítomností druhé vlny pandemie a s ní spojené ekonomické i lidské ztráty, za krizový. Novoroční projev z ledna 2021 si na Twitteru vysloužil také komentář současného pana premiéra Fialy, když napsal, že „je dobře, že premiér tentokrát nikoho neobviňoval a nevyčítal, ale zmínil dopady opatření na občany.“ Jak Petr Fiala, tak např. i Marian Jurečka ale projev tehdejšího premiéra Andreje Babiše zkritizovali pro absenci „jasného plánu a výhledu“ a „naděje pro rok 2021.“ Tohle bych já klidně řekl k projevu letošnímu. Když premiér Fiala uvedl, že „krize bude příležitostí a výzvou“, vzpomněl jsem si na slova z loňska: „Tato krize nám také ukázala, co je v životě skutečně důležité. Spousta z nás měla třeba poprvé možnost se konečně zastavit a uvědomit si, jak žijeme. Strávit víc času s rodinou, svými blízkými, ale i se sebou samými.“ Když Andrej Babiš loni v projevu sdílel, že „jsme měli obrovské finanční ztráty, a věřte mi, že jako člověku, který chtěl mít a také měl přebytkový rozpočet a systematicky snižoval dluh naší země, ty stamiliardové sekery bytostně vadí. Ale s tím se vyrovnám, protože vím, že si to můžeme dovolit, že se to spraví a že za pár let vše doženeme“, pak lze říci, že pan premiér Petr Fiala to vidí letos dosti podobně, když prohlašuje, že si „nedělá starost, že by se naší zemi nepodařil restart ekonomiky, že bychom nebyli úspěšní nebo že bychom zaostali za Evropou.“

Takže já bych ty novoroční projevy nepřeceňoval. Důležité je, abychom se vždy podívali nazpět na naši kritiku, poněvadž se nám může stát, že řekneme jako premiér Fiala ty stejné věty, které jsme předtím kritizovali. Myslím, že nejdůležitější je vytrvalá práce pro dobro občanů, v tuto chvíli zejména pro rodiny (a) středopříjmové skupiny občanů, kterým bohužel všechny ty zmíněné krize dost radikálně mění ekonomické podmínky. A to nemluvím o firmách. Vláda musí problémy řešit, nejen o tom mluvit. A v tuto chvíli hlavně v rámci rostoucí inflace a energetické chudoby se tak trochu vykašlala na všechny ty, kteří zkrátka na pomoc, třeba hraničně, nedosáhnou anebo se jednoduše stydí si o ni říct.

Aleš Juchelka